KDYŽ SI MATKY VYŘIZUJÍ SVÉ ÚČTY S PARTNEREM PROSTŘEDNICTVÍM DĚTÍ

Uvědomily jsme si my matky, jak opravdu rozumíme svým dětem?

Jsme z nich nadšené, když si je přivezeme z porodnice domů. Očekáváme přijmutí toho malého tvorečka od celé rodiny. Většinou se tak stane.

Ale někdy, po čase, muž zjistí, že žena už nemá tolik času se mu věnovat jako dříve, protože se nemůžeme rozpůlit a dítě má vždy přednost!

My ženy se domníváme, že muž toto zcela chápe, ale ouvej... Ne každý muž je silným jedincem se zdravou sebeláskou. Vnitřně, i když předstírá, že všemu rozumí, začne být dotčený a odstrčený.

Samozřejmě ne každý otec, ale jen ten, který má v sobě skrytou či přiznanou závislost, která vychází z výchovy matky.

Pomalu se začíná od rodiny odtahovat, protože doma neslyší nic jiného, než co je s naším dítětem nového a jaký pokrok udělalo.

Někdy začneme šišlat i na partnera. Ztrácíme přehled o dění mimo rodinu a začneme být čím dál víc unavené ze stereotypu každého dne.

Někdy ztratíme úplně chuť na sex, lépe řečeno milování, které bylo před početím. Ano, rodina se vyvíjí a vztahy také, přeměňují se.

Je to normální vývoj, jen potřebujeme mít pod kontrolou kvalitu lásky a radosti, kterou má většinou na starosti žena větším dílem - svým citem a intuicí.

Ženy, matky, uvědomme si, že děti po nás nechtějí, abychom na ně šišlaly, neboť jsou to zralé duše, jen dočasně uvězněné v malém těle.

Když se začne utvářet jejich osobnost, je potřeba svobodný vývoj. To nejdůležitější však je nastavit hranice. Jinak nám jejich dospělá duše, která ví mnohem víc než my ze znalostí prožitého v minulých životech, zajistí mnoho probdělých nocí. Co potom s tím? Ano, ano, odborníka.... Vnějšího pozorovatele, aby nás vrátil do nadhledu, když už jsme skoro pod vodou.

Bohužel se velmi často stává, že se rodina rozpadá, protože správně nerozumíme, jak se vyvíjí vztah, očekáváme podle svých představ něco, někdy ani nevíme co, a komunikace vázne, nebo se vytrácí úplně.

Ve vytvořené alergii s nepochopením toho druhého se zasekneme. Zase narážíme na nevědomost, jak funguje zrcadlení...

Žena, i přes svoji mateřskou lásku, začíná mít pocit, že jí mládí utíká mezi prsty a snaží se zachránit co se dá, i když pokud nepochopí, kde ona sama dělá chyby, další partner jí to bude muset znovu učit.

Na druhé straně se stává, že "odepíše sebe": děti se stanou jediným naplněním a smyslem jejího života. Nenaučí se zdravě přijmout sebe sama, vymezit a žít svůj život, který za ni nikdo jiný žít nemůže. Ani si neuvědomí, že pro děti dělá to nejhorší, co může, jelikož závislost na dětech přináší s věkem i citové vydírání od matky. Matka má přesvědčení, že děti by se měly o matku starat tak, jako se matka obětovala pro ně.

Muž, ten se upne na práci, nebo se léčí prostřednictvím milenky či alkoholu. Stane-li se muž pod tíhou manipulativní ženy tzv. setrvávajícím elementem v manželství, pod zástěrkou odpovědnosti za rodinu, pak si zadělává na nemoci vnitřních orgánů, včetně rakoviny. Nestane se ani prospěšným vzorem pro své děti, neboť nebude oporou, ale obětí. Žena mu to začne vracet pohrdáním a pocitem: "Stejně vše zařizuji sama, tak na co ten chlap je?" Její případná dcera má nakročeno jako její matka, stát se "Včelí královnou!"

V důsledku nepochopení kvality vztahů, na kterých je třeba pracovat a uvědomit si, co JÁ se mám z tohoto dění naučit, vzniká rozvrat rodiny. Povětšinou žena, která by měla být léčitelkou vztahu, použije své děti jako štít proti muži a vůbec si neuvědomuje, co za bloky a programy předává svým dětem.

Nedivme se, že je tolik nešťastných dětí.

Jak žít kvalitní život se ve škole neučí...

Jana Sedlmajerová