ZDVOŘILOSTNÍ FRÁZE

Uvědomujeme si, kolik zbytečných zdvořilostních a vycpávkových frází dokážeme denně použít? (např.: "To je báječné, že tě vidím, určitě se sejdeme, tak si zavoláme, jo? ahoj", "To bychom takhle měli udělat", "Bylo by správné, kdyby se věci postavily tímto způsobem", "Mělo by se...", zkráceně všeobecné nic neříkající věty, kterých vypustíme mnoho, abychom neřekli nic podstatného)

Ještě ke všemu někteří z nás se domnívají, že ti druzí jim to věří... Kdybychom se soustředili na podstatu, kterou chceme ve své větě říct, bylo by mnohem méně nedorozumění, domněnek a pocitů zklamání.

Díky nic neobsahujícím větám, které vypustíme, nejsme schopni připustit, že se nedokážeme domluvit. Nejlepší je věta holá.

Často zabalujeme důležité věci do spousty zbytečné vaty a potom se divíme, že uprostřed věty nás někdo přestane poslouchat a unikne mu smysl našeho povídání. se opisuje vše okolo, ale neřekne se v holé větě podstata.

V momentě zavalení slovy má posluchač možnost úniku tím, že uteče, což vychován svými rodiči většinou neudělá. Nebo přestane vnímat, protože není schopen pod návalem slov a energie z nich plynoucí uchopit šanci se vymezit! Zdá se, že je to z tak zvaného "slušného vychování!" aby neřekl pravdu nahlas, co si o tom všem myslí...

Očekáváme, že protějšku dojde, co mu chceme sdělit. Vycházíme z přesvědčení, že když to známe my, budou to znát i ostatní. Ale běda...

Existují lidé, kteří neposlouchají, mají schopnost pouze mluvit, ale ne naslouchat. Jsou zvyklí pouze vysílat, nikoliv přijímat... Vůbec to o sobě neví, nebo si nechtějí připustit, že by to tak mohlo být

Znáte to? Meleme stále, ale kraviny. Naučit se říkat podstatné věci jednodušeji. Bez omáčky okolo. Protože ta zahubí pozornost. Málo kdo dovede mluvit stručně, jasně a věcně.

Tak se ptám: Snažíme se zarazit tyto ubíjející toky zbytečné laviny negativní energie?

Vše se dá říct, záleží na tom jak. Naučíme se to?

Jana Sedlmajerová